Geostezky Rýmařovsko - logo
Drobečková navigace

Úvodní strana > Javorový vrch

Javorový vrch

Geologická charakteristika:

Geologicky je území budováno vulkanosedimentárním komplexem devonských hornin vrbenské skupiny. Ta tvoří obalovou část desenské jednotky. Její horninový sled začíná drakovskými kvarcity, nad nimiž se střídají souvrství sedimentárních hornin, zastoupených převážně různými typy fylitů, často grafitických a vulkanických hornin, zastoupených jak bazickými, tak kyselými horninami. S horninami bazického vulkanismu, zastoupenými zelenými břidlicemi, metadolerity, skalinami jsou spojovány výskyty železorudných rud typu Lahn-Dill. Kyselé vulkanity, tvořené původně ryolity až andezity, keratofyry a jejich tufy, se vyskytují v západní části sledu a jsou nositely polymetalického zrudnění. K východu převládají fylity s četnými vložkami kvarcitů, vápenců a drob. Původní sled hornin je intenzivně zvrásněný a tektonicky zešupinatělý, čímž dochází k jeho několikerému nepravidelnému opakování. Sedimentace končí polohou heřmanovických vápenců. Po nich již následuje kulmská flyšová sedimentace, reprezentována andělskohorským souvrstvím. Kontakt s vrbenskou skupinou je tentonický.

Prostor Javorového vrchu je budován pestrým souborem hornin. Převládají různé typy chloritem bohatých fylitů, křemen-živcových fylitů a jemnozrnné kvarcitické horniny jaspilitového typu (skaliny) s čočkami kvarcitů a nečistých vápenců. Horniny jsou detailně provrásněné a následně postižené tektonikou s přínosem křemenného materiálu. Při sz. okraji se vyskytují sporadicky porfyroidy s indiciemi barevných kovů (důlní míra Barbora). Ložiska železných rud v okolí Malé Morávky jsou součástí východosudetské provincie, zahrnující nejvýznamnější ložiska Jeseníků. Patří k exhalačně-sedimentárním rudám typu Lahn-Dill s vazbou na bazický vulkanizmus. Z části se na vzniku podílely i hydrotermální roztoky.

Rudní poloha má tvar synklinoria, ze SZ a JV obklopeného devonskými grafitickými fylity. Samotná rudní tělesa leží v muskovit-chloritických a chloritických fylitech. Zóna jejich výskytu se táhne od Bělokamenného potoka přes kótu Javorový vrch (1024 m) a Malou Morávku k Dolní Moravici a přes Karlov k Nové Vsi u Rýmařova. Rudy jsou páskované, s magnetitem v křemen-karbonátových žílách nebo hematitické. Doprovází je tmavošedý jaspilit s obsahy Fe, místy rovněž těžený jako ruda. Zrudnění tvoří 2 - 3 paralelní, tektonicky rozposunované, kulisovitě se překrývající pásma sv.-jz. směru, kde v intenzívně zvrásněných horninách tvoří ruda čočky s maximální mocností 8 m. Magnetit, jemnozrnný až litý, vzácně s krystaly milimetrových rozměrů, je soustředěn v žilkách a závalcích, centimetrové až decimetrové mocnosti. Rudy jsou uloženy v zelených břidlicích vrbenské skupiny. Důl ve kterém je evropsky významné zimoviště netopýrů, je tvořen 4 patry, které jsou spojeny komíny. Vstup do štoly je z povrchové dobývky 15 x 20 m a 10 m hluboké.

Regionální členění: Český masiv - krystalinikum a prevariské paleozoikum - moravskoslezská oblast - silezikum

Stratigrafie: devon

Témata: historie báňská, zoologie, mineralogie, ložisková geologie

Jevy: zrudnění

Původ geologických jevů (geneze): antropogenní (činnost lidská), metamorfní (regionální metamorfóza)

Hornina: břidlice zelená

Geologický význam: geovědně historický význam

Ochrana a střety zájmů

Stupeň ochrany: A-Národní přírodní památka (NPP) v CHKO

Součást VCHÚ: CHKO Jeseníky

Ochrana geologického fenoménu: A - je předmětem ochrany (lokalita vyhlášena jako geologická)

Důvod ochrany: Jde o jeden z nejrozsáhlejších komplexů dolů, vzniklých hlavně v 16. - 19. stol. těžbou železných rud řádem německých rytířů, který je získal roku 1621 a financoval jimi dolování zlata u Suché Rudné. Rudy byly zpracovávány v železárnách v Malé Morávce a od konce 17. stol. v nových železárnách v Ludvíkově, v dnešní Karlově Studánce. Dnes je přístupná pouze část dolů, ale i ty představují velmi pěkný příklad vývoje dolování. Doly jsou důležitým zimovištěm netopýrů, jedním z největších ve střední Evropě.

Střety zájmů: bez střetů

Popis střetů zájmů: Střety při ochraně netopýrů, které ruší neukáznění turisté.

Historie

První zmínky o Malé Morávce pocházejí z druhé poloviny 16. stol. (například vyobrazení tří „mlýnů“ - snad hamrů na železo - v místech dnešní obce na mapě bruntálského panství z roku 1579). Ale již dávno před tím byl zdejší kraj osídlen a nálezy strusky u soutoku Moravice a Bělokamenného potoka ze 14. stol. napovídají, že se zde již tehdy zpracovávaly a pravděpodobně i těžily železné rudy. Rekonstrukce hornické činnosti v následujících letech je velmi obtížná, neboť písemné zmínky o těžbě železných rud, které nebyly regálním kovem se zachovaly jen výjimečně a spíše se zachovaly zprávy týkající se zpracování železných rud a tak jsme jako i na jiných starých rudních revírech odkázáni pouze na terénní pozůstatky po těžbě. Charakter dochovaných dobývek, jam a profilů chodeb však odpovídá většinou až těžbě 17.-19. stol.

První zmínky o železářství pocházejí z roku 1618, kdy oblast Malé Morávky patřila pánům z Vrbna. V té době zde byly 4 železorudné cechy. Ze stejné doby se zachoval popis hutí. Roku 1618 se připomínají doly Heilige Dreifaltigkeit, Kalchzeche a řada blíže nejmenovaných dolů na „Nieder und Ober Orlicht“ (dnešní Javorový vrch). Již tehdy těžba nestačila k zásobování hutí a proto se ruda dovážela i z Horních Životic a z panství Ruda nad Moravou.

V červenci roku 1621 přešla Malá Morávka do vlastnictví Řádu německých rytířů. Z tohoto období je již známá lokalizace železáren na soutoku Moravice a Bělokamenného potoka, které se pod vedením Ŕádu německých rytířů výrazně modernizovaly a staly se jedním z hlavních dodavatelů dělových koulí a dalších výrobků pro císařskou armádu. Staré dýmačky nahradily dvě moderní vysoké pece, přibyly dvě slévárny a v roce 1640 i nová drátovna. Z příjmů byly dotovány i zlaté doly u Suché Rudné. V letech 1644-1649 byl provoz železáren zastaven kvůli okupaci Švédy. Netěžilo se ani v dolech. Mezi lety 1649-1650 se provoz železáren obnovil. Pracovalo se ve dvou slévárnách se třemi vysokými pecemi, třech hamrech s 5 skujňovacími výhněmi a v jedné sloupě na rudu a jedné na strusku. V roce 1651 se obnovila těžba železných rud v katastru Malé Morávky. Výroba i těžba však byla limitovaná nedostatkem pracovních sil.

Kolem roku 1680 se pracovalo na 8 hlubinných a jednom povrchovém dole okolo 20 lidí. Získávalo se asi 550-600 hýlí rudy ročně. V roce 1683 se těžilo v 10 blíže nejmenovaných dolech, z nich 8 leželo na svazích Javorového vrchu. Dolování měl na starost horní mistr a pomáhali mu 2 přísežní, z nichž jeden byl slévárenským mistrem v horní slévárně a uměl zkoušet vlastnosti rudy pro vysoké pece, čímž byly zajištěny dodávky kvalitní rudy do hutí.

Nepříznivým obdobím pro zdejší hutě bylo zřízení hutě v Karlově v letech 1689-1690 hrabětem Harrachem. Tyto hutě odčerpávaly z okolních lesů značné množství dřeva. Proto velmistr Řádu Ludvík z Amprigenu vyřešil nedostatek dřeva zřízením hutě s vysokou pecí, hamrem a kovárnou v Ludvíkově, v nichž se nadále zpracovávala i ruda z Malé Morávky. Tyto objekty, spolu s dvěma hamry postavenými v roce 1673 (Filipův a Jiřího) 2 km od Vrbna v údolí Bílé Opavy vytvořily základ osady Ludvíkov i pozdějších lázní Karlova Studánka. V Malé Morávce zůstaly jen zpracovatelské provozy (výroba drátu, výroba kos...) a samozřejmě doly. Z let 1713-1725 je znám pokus o výrobu cementované oceli, který ztroskotal na nízké produktivitě a na tom, že výrobci štýrské oceli by přišli o monopolní postavení na trhu. Zprávy o dolech však chybí.

V roce 1747 se nacházelo množství nezpracované rudy u dolů i při slévárnách, což mělo za následek pozastavení težby na některých dolech. V roce 1748 je uváděno celkem 13 dolů, které byly většinou pronajímány těžařům. Roční produkce 600 hýlí byla zpracovávána ve vlastních železárnách nebo se prodávala do železáren na janovickém panství hraběte Harracha. Ruda se vozila jen v zimě sáněmi.

V roce 1780 bylo mezi Malou Morávkou a Ludvíkovem v provozu 25 dolů a jam s roční těžbou asi 840 hýlí. Kromě dvou štajgrů bylo zaměstnáno ještě 25 havířů. Počátkem 19. stol. se těžilo ještě ve 22 dolech, z nichž většina ležela na svazích Javorového vrchu.

Na sv. svahu Javorového vrchu byla hlavní odvodňovací štolou asi 500 m dlouhá štola Wortgottes se stejnojmennou těžní jámou hlubokou 50 m. Sousední důl Sarkander měl hloubku 20 m a se štolou Wortgottes byl spojen jámou vyraženou v roce 1822. Důl Wortgottes byt dále propojen s výše ležícím komplexem dolů Bartolomeus, Schirmigen a Martin a tvoří spolu asi 300 m dlouhý tah. Výše, nad tímto komplexem, ležel důl Schlögel se stejnojmennou štolou, od něhož jižně je důl Wasserzeche a níže ležící štola Ursula. Severně od linie dolů Wortgottes - Schlögel je nejrozsáhlejší důlní komplex Simon - Juda - Hedvika, délky asi 400 m a hloubky téměř 100 m. Tento ložiskový pruh pokračuje dále v délce dalších 400 m přes hřeben. Jsou na něm doly Klara, Christoph, Rochus a na jz. svahu důl Gallus s mimořádně zajímavými úzkými dobývkami, hlubokými 15 m. Na jz. svahu Javorového vrchu, v prodloužení předešlého ložiskového pruhu, je velká povrchová dobývka, pod níž směřuje štola Urlichhäusel a níže ležící důl Andreas se štolou. Asi 100 m východněji leží poslední důlní komlex délky asi 200 m a hloubky 50 m, tvořený starými doly Marcus, Georg , Antoni a Horní a Dolní Hilary. Pod posledně jmenovaný důl byla ražena po roce 1815 štola dlouhá 160 m a pokračující dále 150 m dlouhým překopem.

Důlní podnikání zasáhla po roce 1835 vleklá krize spojená s všeobecným úpadkem, vrcholícím prudkým znehodnocením rakouské měny. Zvláště po roce 1858 se pruská konkurence již projevila naplno. Všeobecný horní zákon, vydaný 23. 5. 1854, poskytl modernější právní podklad horního podnikání, ale další ránou byla tzv. daň z kutišť, zavedená v roce 1862, která znamenala redukci moravských a slezských kutišť téměř na třetinu jejich původního množství. V roce 1866 se přidaly i válečné potíže, dělníci byli odvedeni k vojsku, omezila se nákladní doprava a následkem nepřátelské invaze se rozšířily epidemie. Pro hornictví byl citelný zejména nedostatek střelného prachu. Ještě v roce 1874 zde pracovalo kolem 50 horníků a zpracovalo se 18482 centýřů rudy. O dva roky později byly však doly uzavřeny a zůstali zde jen 3 horníci na jejich údržbu. Hlavním důvodem úpadku byly zastaralé technologie těžce upravitelné rudy, které nemohly konkurovat třineckým a vítkovickým železárnám, jejichž provoz byl spjat s těžbou kamenného uhlí a se zpracováním lehce tavitelných sideritových rud z Uherska.

Provoz železáren v Malé Morávce pokračoval i po zastavení dolů. V roce 1925 je převzala Horní a hutní společnost Brno a zaměstnávala zde 250 lidí a v roce 1938 měla již 420 zaměstnanců. Po roce 1946 byla továrna v majetku Báňské a obchodní společnosti Praha a po roce 1948 v majetku společnosti Metex. Vyráběly se zde součástky do automobilů.

V roce 1956 byl na sv. svahu Javorového vrchu zahájen novodobý geologický výzkum zdejších železných rud. Kromě podrobného geologického mapování bylo území geofyzikálně proměřeno a nadějná rudní poloha ověřena vrtným průzkumem. Výsledkem bylo vyčíslení zásob železných rud, tvořených hematitovou čočkou délky 500 m, s jemnozrnným magnetitem na okrajích. Po výpočtu zásob se zde již další práce neprováděly. Ložisko dnes nemá ekonomický význam.

Za slávou horního města Hankštejna

Hornická naučná stezka "Za slávou horního města Hankštejna" vznikl za finanční pomoci Revolvingového fondu Ministerstva životního prostředí

Kterou geostezku jste již vyzkoušli ?
a) Hankstein
  
 1064
b) Javorový vrch
  
 806