Geostezky Rýmařovsko - logo
Drobečková navigace

Úvodní strana > Javorový vrch > Zastávka 14

Zastávka 14

 

doly Antoni & Georgi – Na jihozápadní straně hřebene Javorového vrchu se nachází poslední významný důlní komplex Javorového vrchu, dosahující celkové délky okolo 200 m a hloubky okolo 50 m. Komplex je tvořený starými doly Marcus, Andreas, Georgi, Lucas, Antoni a Horní a Dolní Hilary. Hřeben Javorového vrchu se v tomto místě svažuje zhruba jihozápadním směrem do údolí Krátkého potoka výrazně pozvolnějí, přičemž terén je zde morfologicky velmi členitý, vyznačující se množstvím povrchových dobývek, odvalů a jam. Lesní porost této strany hřebene je na rozdíl od severní strany tvořený převážně druhotným bukovým porostem, díky čemuž jsou pozůstatky po těžbě více patrné než na jeho opačné straně. Lze tak zde spatřit nejen dobře zachovalé povrchové dobývky se stopami po opracování skalních výchozů při dobývání železné rudy, ale hlavně četné pozůstatky jam a jejich odvalů. Samotný důl Antoni je starý železnorudný důl na němž byla těžba ukončena již v roce 1812. Hlavní jáma dolu, u které je umístěno zastavení naši stezky dosáhla hloubky 9 láter. V sousedství se nachází ještě jáma Georgi, ve svahu nad cestou pak jáma Marcus, zhruba severozápadním směrem od nich leží ústí štol Andreas a Ulrichhäusel.

 

Antoni & George Grube – das umliegende Gelände ist morphologisch sehr gegliedert, mit einen Anzahl von Deponien, Gruben und Reste von Tagebau. Antoni Grube selbst ist eine alte Eisenerzgrube in denen der Bergbau bereits im Jahr 1812 abgeschlossen wurde. Die Haupt-Grube erreichte eine Tiefe von 9 Later. In die Nachbarschaft ist noch Georgi Grube auf einem Abhang über der weg dann Grube Marcus, etwa nordwestlich Richtung von ihnen ist Andreas Stollen und Ulrichhäusel.

 

 

Antoni & George Pit´s - the surrounding terrain is morphologically very rugged, with a number of dumps, pits and remnants of surface mining. Antoni mine itself is an old iron ore mine where mining was already completed in 1812. The main pit of mine, reached a depth of 9 Later. The neighborhood is still Georgi pit on a side above the road then pit Marcus, roughly northwest of the entry of them is Andreas and Ulrichhäusel schaft.

 

V roce 1780 bylo mezi Malou Morávkou a Ludvíkovem v provozu 25 dolů a jam s roční těžbou asi 840 hýlí, kromě dvou štajgrů zde bylo zaměstnáno ještě 25 havířů. O těžební činnosti v tomto období vypovídá Raabův všeobecný popis dolů na Javorovém vrchu z roku 1815. Pojednává o prodejích a nákupech dolů, kovnatosti rud, majitelích a mnoha dalších skutečnostech. V zápiscích zmínil autor i svého otce, štajgra na dole Simon - Juda. Dílo prý bylo v provozu již od dvacátých let 18. století a Severin Raab tu měl obsazen jeden díl spolu s bratrancem Johanem a s Josefem Schittenhelmem z Podlesí. Při důlním neštěstí v červenci 1777 však byl smrtelně zraněn a po dvanácti dnech zraněním podlehl. V roce 1787 bylo dílo opatřeno dědičnou štolou, práce na ní trvaly 7 let, proráželo se sázením ohně a konečná prorážka byla uskutečněna 26. listopadu 1795 - jednalo se o štolu Wortgottes. Počátkem 19. stol. se těžilo ještě ve 22 dolech, z nichž většina ležela na svazích Javorového vrchu. Práce pokračovaly, ale těžaři se stále potýkali s přetrvávajícími ekonomickými překážkami. V říjnu 1807 žádali o inspekci zdejších podniků a kritické zhodnocení podmínek těžby, zejména nízkých mezd, stavu dolů. Těžaři rovněž požadovali upravit ceny rudy z důvodu vyšších nároků na techniku těžby rudy a zlepšit výnosnosti při jejich tavbě v hutích. K jakým závěrům inspekce došla, není známo. Činnost se však ani tentokrát nezastavila, dokonce byla zakládána zcela nová díla – jáma na dědičné štole Worgottes. Práce se však přerušily již roku 1808.

 

 

 

 

 

Za slávou horního města Hankštejna

Hornická naučná stezka "Za slávou horního města Hankštejna" vznikl za finanční pomoci Revolvingového fondu Ministerstva životního prostředí

Kterou geostezku jste již vyzkoušli ?
a) Hankstein
  
 1064
b) Javorový vrch
  
 807