Zastávka 13

Dobývka Gallus &dobývka Urlichhäuse - důl Gallus u kterého se právě nacházíme, byl již v roce 1815 opuštěný a jako takový se stal součástí důlní míry Cristoph – Rochus. Vytěžením rudní polohy zde vznikly dvě souběžné úzké, asi 2 m široké, dobývky hloubky až 15 m, přičemž původní hloubka mohla být ještě větší. Jižním směrem zhruba 200 metrů od tohoto místa leží plošně nejrozsáhlejší povrchové dílo na jz. svahu Javorového vrchu - dobývka Ulrichhäusel, připomínající lom. V její západní části v s.až sv. stěně je povrchová dobývka tvořící převis, v jejíž východní stěně je zasutá jáma. Před touto částí z jižní strany leží výrazný odval, s kruhovou proláklinou zasuté jámy Wasserzeche. V centrální části je pod skálou úklonná jáma, končící v zatopené dobývce. Východní část tvoří hluboký zářez v jehož dně jsou 2 vyzděné komíny, ústící do podzemní komory. Nad skálou na dílčím stupni je zasutý komín. Dobývka je z východní a severní strany oplocena dřevěným zábradlím. Pod dobývku směřuje štola Urlichhäusel, jejíž ražba byla v roce 1818 zastavena, když dosáhla délky 64 láter a hloubky 18 láter.

Steinbruch Gallus & Urlichhäusel - Grube Gallus wurde bereits im Jahr 1815 aufgegeben, und als solche wurde ein Teil Cristoph - Rochus Zeche. Abgebaut aus Erz Position gab es zwei parallele schmale, ca. 2 m weite, Steinbrüche Tiefe von 15 m. Südlicher Richtung etwa 200 Meter von diesem Platz liegt die größten Steinbruch am südwestlichen Hang des Urlichberg – Ulrichhäusel. Unter der Überschrift Steinbruch, Ulrichhäusel stollen, mit Länge 64 Later und Tiefe 18 Later erreicht.

Gallus & Urlichhäusel quarry - mine Gallus was already abandoned in 1815 and as such became part of mine extent Cristoph - Rochus. Mucking of ironore position there were two parallel narrow, about 2 m wide, quarries depth of 15 m. Southerly direction about 200 meters from this place lies the largest areas of surface work on this hillside of Maple Hill - Quarry Ulrichhäusel. Under the heading Urlichhäusel quarry lyis schaft, which reached a length of 64 Later a depth of 18 Later.

Po roce 1725 byla tavba železné rudy v Malé Morávce stále více tlumena. Na druhé straně těžba železné rudy pokračovala dál se stejnou intenzitou. Jedna hýle zdejší rudy byla prodávána ludvíkovským provozům po pouhých dvou tolarech, a těžba tak musela být vrchností dokonce dotována. I přes veškerou tuto snahu měla těžba značné ekonomické potíže, o čemž svědčí například vzpoura poddaných v roce 1734, odmítajících konat roboty dopravou rudy k hamru. Nicméně i v této nepříznivé době docházelo k ojedinělým pokusům těžbu v revíru rozšířit a o čtyři roky později v roce 1738, tak byl na Javorovém vrchu zřízen důl Wortgottes. V roce 1747 se už u dolů i při slévárnách nacházelo obrovské množství nezpracované rudy, což nakonec vedlo k pozastavení těžby na některých dolech. V roce 1748 je uváděno celkem 13 dolů, zaměstnávajících 21 horníků, s roční těžbou 600 hýlí rudy, většinou pronajímáných těžařům. Ruda se vozila jen v zimě sáněmi a byla zpracovávána v železárnách v Ludvíkově a Hubertově, nebo se prodávala do železáren v Karlově. Tavba v Malé Morávce definitivně skončilo, nadále se zde ruda pouze těžila a zpracovávalo se surové železo.