dobývka Rochus - Severně od linie dolů Wortgottes - Schlögel leží nejrozsáhlejší důlní komplex Simon - Juda - Hedvika, dosahující délky asi 400 m a hloubky téměř 100 m. Tento ložiskový pruh v těchto místech překračuje hřeben Javorového vrchu a pokračuje dále v délce dalších 400 m zhruba jihozápadním směrem. Leží na něm další doly Klara, Christoph, Rochus, na jihozápadním svahu Javorového vrchu pak důl Gallus s mimořádně zajímavými úzkými dobývkami, hlubokými až 15 m. Na jihozápadním svahu Javorového vrchu, leží v prodloužení předešlého ložiskového pruhu velká povrchová dobývka, pod níž směřuje štola Urlichhäusel a níže ležící důl Andreas se štolou. Asi 100 m východněji de nachízí poslední důlní komlex délky asi 200 m a hloubky 50 m, tvořený starými doly Marcus, Georg , Antoni a Horní a Dolní Hilary. Pod posledně jmenovaný důl byla ražena po roce 1815 štola dlouhá 160 m a pokračující dále 150 m dlouhým překopem.
Steinbruch Rochus - Lagerleiste von Eisenerz in diesen Bereichen übersteigt Urlichberg oben und setzt sich in der Länge von etwa 400 m weiter südwestlich. Es liegt auf der anderen Gruben Klara, Christophe, Rochus, Gallus und eine große Steinbruch Urlichhäusel und Grube Andreas mit dem Stollen. Etwa 100 m östlich ist das letzte Bergbau-Komplexe Länge von ca. 200 m und die Tiefe 50 m, bestehend aus alten Bergwerke Marcus, Georg, Antonin und Obere und Untere Hilary.
Rochus quarry - bearing strip of iron ore in these areas exceeds ridge of Maple hill and continues in the length of about 400 m further southwest. On this side lies the mines Klara, Christopher, Rochus, Gallus, and large quarry Urlichhäuse and Andreas mine with schafts and mine Andreas. Approximately 100 m east of this places lying last mining complexes length of about 200 m and depth 50 m, consisting of old mines Marcus, Georg, Antonin and Upper and Lower Hilary.
Popis železáren z ledna 1683 udává tři provozuschopné hamry se čtyřmi zkujňovacími výhněmi. Z každé z výhní se týdně vykovalo 30 centýřů tyčového železa, celkově 6,7 tun týdně ze všech provozů. Ze znovu přetavované strusky se přidávalo ještě dalších 18 centýřů, tedy jedna tuna železa. V letech 1686 – 1687 stoupla produkce tyčového železa na více než 4 000 centů. V 80. letech 17. století měly železárny 47 zaměstnanců, z toho 3 hamerní tesaře, 11 kovářů, 5 nasypávačů uhlí, 2 slévačské mistry, 4 slévače, 6 přidavačů, 2 struskaře, 1 hamerního písaře, 1 hamerního mládence, 4 hutní šafáře, 3 mistry údržby a 3 pacholky Čistý příjem z provozu za rok 1683 dosáhly přibližně 6800 tolarů. Železárny spotřebovaly ročně 4305 fůr, dřeva z toho 40% z okolí Malé Morávky a 60% z okolí Karlova. Nepříznivým obdobím pro hutě v Malé Morávce bylo zřízení hutí v Karlově v letech 1689-1690 hrabětem Harrachem. Hutě odčerpávaly z okolních lesů značné množství dřeva a dodávky dřeva pro sousední Malé Morávce se tak vzápětí značně omezily. Změna to byla pravděpodobně očekávaná, neboť velmistr Řádu Němecjých rytířů Jan Kašpar z Ampringenu (1664 – 1684) zahájil již v roce 1673 práce na budování nových hutí jihozápadně od Vrbna, v Ludvíkově a Hubertově. V Malé Morávce tak zůstaly jen zpracovatelské provozy, výroba drátu, výroba kos a samozřejmě doly. Z let 1713 -1725 je znám pokus o výrobu cementované oceli, který ovšem ztroskotal na nízké produktivitě.