Geostezky Rýmařovsko - logo
Drobečková navigace

Úvodní strana > Javorový vrch > Zastávka 11

Zastávka 11

 

štola Rochus – štola Rochus byla založena roku 1814. Dnes je její ústí aplanováno a lokalizovat ji lze jen podle starých map a mohutného odvalu. Do konce ledna 1816 měla délku 20,5 láter Kvůli větrům na sázení ohněm byl proveden průlom do staré jámy Jakobi. Odtud byla ražena v podložních horninách. V roce 1817 se kvůli stagnaci vyrazilo jen 2,5 látra, do roku 1822 bylo vyraženo dalších 22 láter na celkovou délku 49,5 látra. Ve 36 látru se prorazil světlík do pinky Christopher o hloubce 12,5 látra. Zde se otevřela ruda 6 stop mocná v místech, kde se mohlo sázet ohněm. Čelba štoly pak dosáhla i pod první jámu dolu sv. Rochus, kterou starci vyzmáhali a prohloubily o 4 látra. Na štolu v hloubce 14 láter bylo třeba jámu ještě o 8 láter prohloubit. Štola tak postupně podfárala staré doly Jacob, Christoph a Rochus.

 

Rochus Stollen - wurde im Jahre 1814 gegründet und war mit dem alten Grube Jakobi verbunden. Binnen Jahrs 1822 wurde eine Gesamtlänge 49,5 latro. In den Platz 36 latro wurde Oberlicht nach pinge Christopher mit 12,5 latro Tiefe geschnitten. Hier eine Schicht erschien von Eisenerz 6 Meter hoch. Die Das Gwsicht Stollen zu erreichen unter die erste Grube St. Rochus, gesamte Tiefe der Stollen war 22 later und allmählich alten Gruben Jakob, Christoph und Rochus untergegraben.

Rochus schaft - Rochus schaft was founded in 1814 and was associated with the old pit Jakobi. By the year 1822 was phased out and reach a total length of 49.5 latro. In the period of 36 latro was cut to the pinge Christopher skylight with a depth of 12.5 latro. There appeared a layer of iron ore 6 feet high in places. Head of the schaft reached up to the first pit Saint Rochus mine. The total depth of the pit was 22 Later. Schaft gradually undermined old mines Jacob, Christoph and Rochus.

 

Další nárust produkce železné rudy dobře ilustrovala úprava západní hranice bruntálského panství. Zdejší lesy byly již v 60. letech 17. století zcela vytěženy a bylo tak potřeba hledat nové zdroje dřeva pro výrobu dřevěného uhlí. Z Bělokamenného potoka se hranice přesunula na potok Májové hory, přejmenovaný na dnešní Moravici. Značně se tím usnadnil přístup k bohatým železnorudným ložiskům na Javorovém vrchu. To však způsobilo vleklý spor mezi bruntálským a janovickým panstvím, který skončil teprve roku 1661. Spor řešil janovický zámecký hejtman J. Hasník, působící na janovickém panství od roku 1655. Byl to nejen velmi schopný správce panství, ale i skvělý železářský odborník. Ve sporném prostoru vysadil okolo roku 1680 novou ves - Neu Karlsdorf (Karlov), osídlence povolal ze Štýrska a Korutan a roku 1689 započal s budováním zázemí pro zpracování železné rudy. Roku 1664 pracovalo v sedmi dolech v Malé Morávce 14 mužů, přičemž zásoby rudy pro 3 výhně a dvě tavící pece představovaly 8000 hýlí. Roku 1666 se v Malé Morávce vykovalo 2 237 centýřů tyčového železa. V roce 1680 se už opět aktivně pracovalo na osmi hlubinných a v jednom povrchovém dole, což představovalo asi 20 horníků a produkci do 600 hýlí rudy ročně. Roku 1683 bylo již v provozu dolů 10, z toho osm na Javorovém vrchu a po jednom v Rudě u Rýmařova a v Nové Rudné. Dolování měl na starost horní mistr, kterému pomáhali mu 2 přísežní, z nichž jeden byl slévárenským mistrem v horní slévárně, uměl zkoušet vlastnosti rudy pro vysoké pece, čímž byly zajištěny dodávky kvalitní rudy do hutí. 

 

Za slávou horního města Hankštejna

Hornická naučná stezka "Za slávou horního města Hankštejna" vznikl za finanční pomoci Revolvingového fondu Ministerstva životního prostředí

Kterou geostezku jste již vyzkoušli ?
a) Hankstein
  
 482
b) Javorový vrch
  
 330