Zastávka 8

jáma Hedvika - Jáma Hedwig byla vyzmáhána pravděpodobně až okolo roku 1817, v popisech z let 1815-1822 se nezmiňuje. S označením „Jáma Hedwig“ se setkáváme až v mladších materiálech a také na staré mapě dolu Aller-heiligen. Dnešní propadlina vznikla zčásti povrchovou erozí vlivem povětrnostích faktorů, díky vysokému obsahu karbonátové složky v okolních horninách. Nachází se zde rovněž třetí vchod – stropní okno do nejvýše položené části systému (Rochus - Hedwig). Systém tvoří složitá spleť chodeb, probíhajících v různých úrovních až téměř pod povrch země, často se otevírajích do různě prostorných síní. Hlavni - horizontalni vchod se nachází v nejspodnější časti systému a ústí v severní stěně Grosse Pinge. Komora v nejvyšší části systému s malým oknem ve stropě a část prostorů nad oknem bývá označována jako důl Rochus. Zatím co dolní systém je vylámán ve tvrdé hornině, horní systém má tento charakter jen v nejspodnějších částech. Směrem k povrchu je hornina silně zvětralá, podléhá působením prosakující vody a pokračující erozi. Díky prohnilé výdřevě zde v některych částech došlo ke zborceni stropů. Celková délka systému je odhadována na více než 600 m. V linii pokračující zhruba severozápadním směrem leží ještě oplocená střední a za ní horní dobývka Hedwig.  

Hedwig Grube – wurde 1817 ausgegraben. Es gibt einen zweiten Eingang - Dachfenster im höchsten Teil des Systems (Rochus - Hedwig). Haupt - horizontal Eingang im untersten Teil des Systems und die Ergebnisse in der Nordwand Grosse Pinge befindet. Das System besteht aus einem komplexen Labyrinth von Stollen, die in unterschiedlichen Ebenen auf fast unterhalb der Erdoberfläche, oft in verschiedenen Öffnen geräumigen Hallen. Die Gesamtlänge des Systems wird als 600 m geschätzt.

Hedwig pit – the Hedwig pit was excavated 1817. There lying too a second entrance – the ceiling window in the highest part of the system (Rochus - Hedwig). Main - Horizontal entrance is located in the lowest part of this system, in the northern wall of Big Pinge. This system here creates complicated labyrinth of corridors, running in different levels to almost below the earth's surface, often in different Openin spacious halls. The total length of the system is estimated at more than 600 m.

Netopýr černý (Barbastella barbastellus) - je středně velký netopýr, nezaměnitelný s žádným jiným druhem, charakteristický vzhled mu dodávají velké a široké boltce otočené dopředu a naspodu na čele srostlé. Tragus (ušní víčko) je poměrně dlouhý, rovný a zašpičatělý. Má krátký nos a malé oči, váží obvykle 6 až 15 g, rozpětí křídel dosahuje 260 až 290 mm. Srst stejně jako blány a boltce je zbarvena hnědočerně až černě, a to i na břišní straně. U starších jedinců jsou špičky chlupů na hřbetě bílé, což dodává zbarvení poněkud stříbřitý nádech (častý je i albinismus). Epiblema, kostěné rozšíření ostruhy zpevňující okraj ocasní létací blány mu chybí. Letní kolonie samic (10-80 ks) využívají zejména dutiny stromů, lze je však nalézt také za okenicemi, v mysliveckých posedech apod.. Narozdíl od většiny ostatních našich netopýrů rodí samice netopýra černého pravidelně dvě mláďata. Jako zimoviště slouží podzemní prostory různých typů (štoly, jeskyně, bunkry, sklepy apod.), kde tento druh vyhledává chladnější místa. Netopýr černý je štěrbinový druh, na zimovištích lze však nalézt i visící shluky desítek až stovek jedinců. Maximální počet zjištěný na zimovišti v ČR činí přes 1100 kusů. Potravu (malé motýly a dvoukřídlý hmyz) loví netopýr černý nad vodou a podél lesních okrajů, ale také se často objevují u lidských obydlí a zalétávají i do bytů. Samci žijí samotářsky. Netopýr černý se vyskytuje na celém území, snad s výjimkou intenzivně obhospodařovaných nížin.