Zastávka 2

Cechovní dům - Pod odvalem jámy Wortgottes stál Zechhaus - Cáchovna (nebo také zápisna, cechovna, cechštůbna, z němčiny cechhauz) je místnost, která byla stavěna u dolů. Touto místností se procházelo k těžní kleci, u nás na Javorovém vrchu na pracoviště neboli ort. Každý horník měl svoji kartičku (či jiný předmět – například kovovou známku, přívěsek s číslem, který ho identifikoval). Po příchodu do práce horník tuto známku - kartičku v cáchovně vložil do své přihrádky a po odchodu zase vyndal. Tento systém sloužil k tomu, aby se při případném důlním neštěstí vědělo, kdo zůstal v šachtě. Cechovna na Javorovém vrchu byla významná tím, že sloužila jako výchozí bod k zaměření důlních měr v oblasti revíru Urlich. Dnes jsou v tomto místě zbytky kamenných základů rozměru cca 20 x 8 m, porostlých vegetací. Pod jižním rohem budovy je uměle vytvořená skupina kamenů, pravděpodobně tzv. slepý lochštajn, bez označení a bez čísla.

Zechhaus - unter der Berghalde aus Wortgottes Grube war Zechhaus, hierdurch sie sind am Arbeitsplatz – Ort gegangen. Jeder Bergmann hatte seine Identifikationsmarke mit der Nummer. Nach zur Arbeit zu kommen, ihre Marke an ihrem Platz abgelagert, und wenn sie die Arbeit verlassen, er nahm es zurück. Dieses System diente dazu, die eventuelle Grubenunglück bekannt, einer von ihnen ist in der Zeche verloren. Das Zechhaus war bedeutende als Ausgangspunkt, um die geodätische Positionierung der einzelnen Zechen in Bezirk.

Guildhall - Under a heap of Wortgotes pit stood in the past time Guildhall, through this walked miners to the workplace. Each miner had his identification card with number. After coming to work miner put this mark in her place, and after his retirement again picked. This system was used to make the eventual mining disaster known, who remained in the shaft. Guild on the Maple hill was significant in that it served as yours; starting point to pinpoint mining rates in the district. 

První písemné zmínky o železářství v Malé Morávce pocházejí z roku 1611. Dochoval se první popis hutí v němž jsou připomínána i čtyři železnorudná důlní díla - cechy - Heilige Dreifaltigkeit, Kalkzeche a pak skupina blíže nepojmennovaných dolů na Nieder und Ober Orlich (Urlich – Javorový vrch). Však již tehdy tyto doly svou kapacitou nestačily pokrývat potřeby hutních provozů, a tak se ruda dovážela ještě ze dvou dolů z Horních Životic a z Rudy u Rýmařova. V červenci roku 1621 přešla Malá Morávka spolu s celým bruntálským panstvím do vlastnictví Řádu německých rytířů. Z tohoto období je již známá lokalizace železáren na soutoku Moravice a Bělokamenného potoka. Hutě se rychle rozvíjely, především díky zakázkám císařské armády – dělové koule, muškety, opevňovací technika. Roku 1632 došlo k vybudování horní slévárny s 2 vysokými pecemi a předpokládalo se, že provozy budou dodávat až 500 mušket týdně. Spolu s frýdlantskými (Břidličná) pak dodaly v letech 1630 – 1632 pro armádu 12 000 mušket, 1 000 pistolí, ochranné krunýře a nářadí pro opevňovací práce. Po roce 1640 se ke zbrojní výrobě přidala i výroba drátu a kos. Nárust produktivity a rentabilnost železářských provozů během těchto let dovolily dotovat znovu se rozbíhající těžbu zlata v Suché Rudné.